Právě přítomno: 125 hostů a žádný člen
Byl to takový obyčejný, blátivý den. Učitelka prvního stupně, paní Brownová, právě nasadila 36-tou botu na 18 párů malých nožek a už spěchala, aby obula i ty poslední a mohla jít na oběd.
Poslední pár bot patřil malému Johnnymu Smithovi, tichému chlapci. Paní Brownové šlo boty chlapci obout velmi těžko, jelikož byly trochu malé pro jeho rostoucí nohy, ale nakonec bitvu vyhrála.
K jejímu zdrcení se jí malý Johnny podíval mírně do očí a oznámil: “Paní učitelko, to nejsou moje botičky.” Ve spěchu, ale ve snaze být milá, paní Brownová zasténala ale s pochmurnou laskavostí zula chlapci botičky a narovnala si bolavá záda.
Načež Johnny pokračoval: “Jsou mého malého bratříčka, ale máma říkala, že si je dneska můžu vzít do školy.”
Vkládejte prosím jen smysluplné komentáře. Komentář bude zveřejněn po schválení administrátorem. Urážlivé či jinak eticky nevhodné komentáře nebudou zveřejněny.
